Ženy se potřebují vypovídat. To je známá věc, jen muži to nechápou. Znáte to – sejdete se doma po práci u kafíčka, povídáte si a muž vás „nadzvedne“ nejapnou připomínkou. Začnete se bránit a chcete mu to vysvětlit. Jenže padla kosa na kámen. Muž je znechucený vaším elaborátem, jak tomu velmi rád říká, protože to prý tak nemyslel. A tím končí. Jenže ne vy. Vy si chcete nastalou situaci ujasnit, rozebíráte ji shora zdola, ale muž mlčí. To vás rozohní ještě víc. Chytáte se příležitosti a saháte do minulosti a vytahujete kostlivce ze skříní – ty, co vám leží už hodně dlouho v žaludku a argumentujete a argumentujete. Jenže muž už dávno vypnul. Nechce to poslouchat. Chce klid a pohodu.
Ženy, zamyslete se nad svým chováním. A uvědomte si, že váš muž třeba skutečně jen tak prohodil cosi mezi řečí a hned na to zapomněl. Jenže vy máte právě z oné věci výčitky a chytily jste se jeho nenápadné připomínky jako záchranného lasa. Jenže ne v tom smyslu, abyste zachránily rodinnou pohodu, ale abyste svému muži vyčinily, že vás nechápe, či snad se vám posmívá.
Ruku na srdce. Co vás na jeho připomínce tak rozčílilo. Ale tak, že jste svou zlost na něho rafinovaně chtěla převelet. Správný muž buď bouchne do stolu se slovy – dost, a to by stačilo! Anebo prostě zmlkne, protože ví, že kdyby vám oponoval, bude to jen voda na váš mlýn. A tu radost vám prostě nedopřeje. Od studené kávy se zvedne a odejde do své trucovny anebo na zahradu, prostě pryč od vás. A to jste chtěla?
Příště, než vybuchnete, počítejte do deseti. Alespoň. Možná pro vás měl v zásobě nějaké překvapení, radost, chtěl vám ukázat hezké snímky, které nafotil na vašem posledním společném výletě. Jenže k tomu už nedošlo, natolik jste ho „otrávila“, že nad tím mávnul rukou. Jen muž psycholog by vás dokázal „rozebrat“ na dílky, ale takových moc není. A vůbec – chtěla byste to? Aby vám viděl dokonale do duše a vytáhl na světlo to, o čem nechcete mluvit?
Važme si proto svých mužů a nechejme je býti muži.
