Nejspíš se nenajde nikdo, komu by uniklo, že se konala třetí volba prezidenta. Narozdíl od předchozích dvou voleb nás nyní provázela řada útoků z řad občanů, kteří až hystericky podporovali jednoho kandidáta proti druhému. Těžko říct, proč byly útoky vůči skupině lidí s odlišným politickým názorem tak agresivní, ale v diskuzích na internetu bylo jasně vidět, že společnost je radikalizovaná. A to není dobře.
Každý má jiný názor, a tak je to v pořádku. Ale je potřeba se kvůli jinému názoru opravdu nechutně urážet a vyhrožovat si? Volba se nesla v duchu obav z války. Jednomu kandidátovi je vyčítáno, že řekl, že nechce jít do války. Ale náš pan premiér už rok do médií hlásá, že jsme ve válce, a to je pořádku…? Do války se snad nechce zapojit nikdo, kdo má všech pět pohromadě. A obavy z jejího vypuknutí na našem území jsou zcela na místě. Lidé se dokonce už neshodnou ani v této otázce, a řada lidí datuje do klávesnice, jak je potřeba vojensky zasáhnout proti Rusku. Otázkou zůstává, jestli si dotyční myslí, že jich by se tato akce nijak nedotkla.
Je zajímavé a Eli smutné sledovat, jak politika dokáže dělit celý národ. Každý má názor a může mít jaký chce, ale události posledních pár let svědčí spíš o opaku. Na veřejnost prosáklo několik případů, kdy byli lidé vydíráni v práci ukončením pracovního poměru, pokud budou volit jinak, než je přípustné. A tito vyděrači stále trvají na tom, že jde o přístup, který je pro demokracii normální a ospravedlnitelný. Tak to ale není, podobné chování se objevilo v Německu ve třicátých letech. Každý rok si připomínáme hrůzy druhé světové války, ale nějak rychle zapomínáme, že se podobná hrůza může stát naší vinou znova. Volba prezidenta není jen volbou, kdy vhodnými lístek do urny. Je vizitkou celé společnosti, a to nejen zvolenou osobou, ale především chováním k sobě navzájem.
