Dovolené jsou tu od toho, aby si lidi odpočinuli od každodenní rutiny, která nás ubíjí. Aspoň krátkou změnu to v životě chce mít, a tou je právě dovolená. Kdy se zbavíme všech povinností, kterých se zbavit dá, a děláme pro změnu něco, co je nám v rámci možností příjemné. Někdo tak má dovolenou spojenou s myšlenkami na nicnedělání. Už předem se těší, jak se třeba někde rozvalí a nebude dělat vůbec nic. Třeba bude jenom pozorovat stromy, třeba se bude dívat na moře, do kterého se občas zaběhne vykoupat, a nic víc. Jiný si představuje dovolenou činorodou. Už vidí, jak se od svého kancelářského stolu vypraví třeba do hor a třeba taky na jinou cestu po krajině, případně jak zamíří někam za jinými aktivitami, pro které nebude mít ani chvilku na to, aby myslel na svůj všední život.Někdo se chce o dovolené zkulturňovat a rozšiřovat si obzory, a ten pak zamíří třeba na okružní jízdu po muzeích, galeriích, hradech, zámcích a jiných kulturních svatostáncích. A určitě si přijde na své, ať už u nás nebo v cizině. Někdo sází na adrenalin, někdo třeba míří za vzdálenými příbuznými, které jindy nevídá, někdo pod širák a někdo do nejluxusnějšího hotelu. Každý tedy může dělat to, co chce. Ale bohužel i jenom to, na co si vydělal a našetřil, na co má peníze. Což je určitý důvod k pesimismu. Protože dnes už se nám nevede tak jako dřív. Platy nerostou, zato ceny ano, je dráž a dráž a kdekdo už má hluboko do kapsy. Tak, že musí oželet všechno, co se dá. A často i oblíbené aktivity o dovolené. A jestli to tak půjde dál, kdo ví, jaká bude naše příští dovolená. Jestli třeba nebudeme jenom sedět před domem, koukat do prázdna a uvažovat, jestli si večer místo moře můžeme napustit aspoň vanu, jestli si tam budeme moci o zimní dovolené zatopit a jestli si nebudeme nad kusem chleba na talíři představovat, že je to náš švédský stůl.
